Parodontologie

Parodontologie jako jedna z disciplín zubního lékařství se zabývá zdravím parodontu, neboli tkání obklopujících zuby. Parodontem se tedy rozumí vazivový závěsný aparát zubu, zubní cement, dáseň a alveolární výběžky čelistních kostí.

Nejčastějším problémem, který parodontologie řeší, je parodontitis (známá častěji jako paradentóza) – zánětlivé onemocnění postihující závěsný aparát zubů, přilehlou dáseň i kost.
Zánět postihuje nejdříve dáseň (gingivitis). Toto stádium je ještě reverzibilní (vratné), včasným léčením gingivitidy lze docílit zhojení tkání do výchozího stavu.

Bez léčby ale po čase dochází k narušení úponu dásně k zubním krčkům a zánět postupuje do hlubbších partií parodontu, kde dochází ke vzniku hlubokých kapes (parodontálních chobotů).
Kostní tkáň v okolí postižených zubů podléhá zánětlivé resorpci (rozpouštění). Výsledkem je kvantitativní úbytek kosti, který je patrný na rentgenových snímcích.

Vnější projevy parodontitidy jsou

• krvácení dásní
• hnisavá exsudace (vytékání hnisu z dásní)
• tvorba parodontálních chobotů
• zápach z úst
• později viklavost zubů až jejich ztráta

Neléčená parodontitida vede k nezvratné ztrátě postižených zubů.

para kyrety

stomatologická operace - před

stomatologická operace po zákroku

K jejímu vzniku přispívá několik faktorů:

• zubní povlak (tedy nedostatečná hygiena)
• zubní kámen
• nevhodné ošetření (např. převislé výplně, korunky či můstky)
• mělké vestibulum (ústní předsíň)
• tahy retních uzdiček a slizničních řas (v případech, kdy se upínají příliš blízko marginální gingivy)
• traumatická artikulace (překážky ve skusu, které vedou k přetěžování jednotlivých zubů či zubních skupin)
• ortodontické anomálie (nerovnosti zubů zhoršují podmínky pro zubní hygienu a zároveň také často vedou k nerovnoměrnému zatěžování zubů)
• kouření
• dědičnost
• některá celková onemocnění a další