Parodontologie jako jedna z disciplín zubního lékařství se zabývá zdravím parodontu, neboli tkání obklopujících zuby. Parodontem se tedy rozumí vazivový závěsný aparát zubu, zubní cement, dáseň a alveolární výběžky čelistních kostí.
Nejčastějším problémem, který parodontologie řeší, je parodontitis (známá častěji jako paradentóza) – zánětlivé onemocnění postihující závěsný aparát zubů, přilehlou dáseň i kost.
Zánět postihuje nejdříve dáseň (gingivitis). Toto stádium je ještě reverzibilní (vratné), včasným léčením gingivitidy lze docílit zhojení tkání do výchozího stavu.
Bez léčby ale po čase dochází k narušení úponu dásně k zubním krčkům a zánět postupuje do hlubších partií parodontu, kde dochází ke vzniku hlubokých kapes (parodontálních chobotů).
Kostní tkáň v okolí postižených zubů podléhá zánětlivé resorpci (rozpouštění). Výsledkem je kvantitativní úbytek kosti, který je patrný na rentgenových snímcích.
Vnější projevy parodontitidy jsou
- krvácení dásní
- hnisavá exsudace (vytékání hnisu z dásní)
- tvorba parodontálních chobotů
- zápach z úst
- později viklavost zubů až jejich ztráta
Neléčená parodontitida vede k nezvratné ztrátě postižených zubů.
 Para kyrety |
 Stomatologická operace – před |
 Stomatologická operace – po zákroku |
K jejímu vzniku přispívá několik faktorů:
- zubní povlak (tedy nedostatečná hygiena)
- zubní kámen
- nevhodné ošetření (např. převislé výplně, korunky či můstky)
- mělké vestibulum (ústní předsíň)
- tahy retních uzdiček a slizničních řas (v případech, kdy se upínají příliš blízko marginální gingivy)
- traumatická artikulace (překážky ve skusu, které vedou k přetěžování jednotlivých zubů či zubních skupin)
- ortodontické anomálie (nerovnosti zubů zhoršují podmínky pro zubní hygienu a zároveň také často vedou k nerovnoměrnému zatěžování zubů)
- kouření
- dědičnost
- některá celková onemocnění a další